ZIMNÍ KRKONOŠE – 28.2 – 2.3.2003

Fotogalerie je zde 

 1.Den: Z Plzně vyrážíme čtyři, ve složení Jirka, Honza, Zdeněk a já. Sraz je v 13 hodin, asi v půl druhé odjíždíme na Prahu. Tam přibíráme Janu a Vlasťáka, který jede svým autem. Pak už směr Krkonoše. První noc máme domluven nocleh na Sokolí boudě. Na Pomezní boudy / 1050 m.n.m. /přijíždíme kolem šesté. Na parkovišti se převlékáme a balíme věci do batohů, pak za tmy odcházíme směrem do Malé Úpy. Je to krásná rozcvička na zítřejší den, jdeme asi 45 minut, na začátku po prudké sjezdovce, alespoň si uděláme žízeň. Na chatě se ubytujeme a jdeme dolů do restaurace na večeři, dáváme také několik piv a něco pokouříme. Je tam celkem veselo, zítra celá chata odjíždí domů takže všichni slaví. Spát jdeme okolo jedné.

2.Den: Já s Jirkou vstáváme v 5:50 a chystáme se fotit východ slunce, po zdolání prudké a dlouhé sjezdovky, která je dost zledovatělá ( hodily by se mačky ) je slunce bohužel schováno za mraky. Sestupujeme tedy zpátky na chatu a tam ještě na chvilku zalézáme pod peřinu. Pak jdeme na snídani a v 9:15 vyrážíme zpátky k parkovišti na Pomezních boudách, tam opět přebalujeme batohy a chystáme se na vrchol Sněžky s přenocováním někde ve stanu. Tady už jsme bez Vlasťáka, který se jde podívat na skialpinistické závody. V pěti tedy vycházíme z Pomezek směrem přes Soví sedlo na chatu Jelenka, tam se zastavujeme a dáváme si polévku a pivo. Z Jelenky jdeme přes Obří hřeben po cestě Česko-Polského přátelství na nejvyšší vrchol Krkonoš Sněžku / 1602 m.n.m. /. Tam si dáváme čaj v chatce České pošty, fotíme se, chvilku odpočíváme a protože nepříjemně fouká a sněží, tak se vydáváme na sestup dolů k bývalé Obří boudě. Na vrcholu je celkem dost lidí, většinou Poláci. Jinak se od mé poslední návštěvy nic nezměnilo Naše strana vrcholu je spíše pro ostudu. Cesta dolů je nepříjemně uklouzaná, ale vše zvládáme v pohodě. Dále pokračujeme po modré k Luční boudě / 1410 m.n.m. /, kde jsme měli naplánovaný nocleh někde v okolí chaty. Když přicházíme blíž, tak zjišťujeme, že chata je otevřená. Tady se s námi loučí Zdeněk s Janou, kteří mají zajištěn nocleh v Peci pod Sněžkou. Zůstáváme tedy ve třech: já, Jirka a Honza. V chatě, která je obrovská už nic kromě malého bufetu nefunguje, ptáme se tedy, zda můžeme přespat ve vstupní hale na stolech, což je nám umožněno. Pak přichází ještě jedna parta, takže nás tam nakonec spí 10. Když jsme přišli byl na podlaze led a tak raději trávíme co nejvíc času venku, kde je tepleji. Na chatě si dáváme pivo, vaříme večeři, fotíme, pak otevíráme něco na zahřátí – rum a mojí vodku doctors s vitaminem C ještě z Bulharska. Svítíme si čelovkami a asi v devět zalézáme do spacáků a ještě chvíli kecáme o všem možném. Luční bouda je největší chata v Krkonoších založena už v 16. století, dnes je na ní smutný pohled, díky nevybudované čističce je toto její asi poslední sezóna. Podle našich informací měla být zavřena už letos. Je to velká škoda, protože od Sněžky až na Výrovku nebude vůbec nic.

3.Den: Ráno vstáváme asi až v 8 a vůbec se nám ze spacáku nechce. Nakonec nějak vylézáme, vaříme čaj a snídáme. Loučíme se s našimi spolunocležníky, kteří jdou přes Černou horu do Jánských Lázní. My vyrážíme přes Památník obětem hor na Výrovku / 1356 m.n.m. / a pak k Chalupě na rozcestí, kde si dáváme pivko. Dále pokračujeme přes Liščí horu / 1363 m.n.m. /, dolů k Lesní boudě, kde si dáváme oběd a potkáváme Zdenka na běžkách. V těchto místech je vůbec hodně lidí jak na běžkách, tak na skialpech, tak pěšky. Pak vystupujeme ještě k Pražské boudě a poté už jen dolů do Pece pod Sněžkou. Na parkovišti se převlékáme a odjíždíme zpátky do Prahy a pak do Plzně, kde na mě čekají samé špatné zprávy, ale to je jiná kapitola.

Závěr: Celý podnik se mimořádně vydařil a to zejména díky vynikajícímu počasí. Nebylo sice úplně jasno, viditelnost také nebyla velká, ale teploty těsně nad nulou přes den byly ideální